Oblečení, které používáme, se drží tradiční linie a neupravuje se žádnými (byť elegantními) ozdobami, jako jsou trička, ponožky, nášivky, čelenky atd.
Tradiční japonské školy jsou docela prosté, vybavení a oblečení nebývají nijak honosné a zdobené, přestože pro laika, či adepta moderních disciplín něco jako hakama (kalhotová sukně typická pro některá japonská bojová umění) působí vznešeně, ve skutečnosti jde o docela prosté („sportovní“) oblečení. V naší linii džódó používáme právě jen hakamu, uwagi, tj. bavlněný kabátek, ideálně v modré barvě a pásek (obi) bílé nebo černé barvy. Chrániče nepoužíváme – pochopitelně je to možné ze zdravotních důvodů (bandáž kotníku, kolen, zápěstí).
V některých jiných školách a uměních se vedle odlišných barev setkáme také s dalším oblečením a doplňky (pozn. vedle budó existují také disciplíny kenbu – tanec s mečem a tate – scénický šerm, o nichž tu řeč není). Mohou to být prosté spodní kalhoty (zubon), slavnostní kabátek (moncuki) nebo nátělník či spíš spodní gi (džúban), ponožky nebo boty s odděleným palcem (tabi, respektive moderní džika tabi pro cvičení venku). V některých školách (řeč je o tradičním budó) je součástí oblečení třeba také čelenka (hačimaki), tasuki (šňůra k zajištění rukávů) anebo nějaké ochranné pomůcky.
Zmíněný kabátek moncuki – tradičně s jedním, třemi nebo pěti rodinnými znaky – může být za jistých okolností běžným, jindy naopak slavnostním oblečením. Někdy jeho nošení v budó podléhá konkrétním pravidlům a omezením (technický stupeň například). Šňůra k zajištění rukávů (tasuki) se uvazuje konkrétní metodou a zpravidla, dává-li to smysl (jen v kombinaci s moncuki).
Rukávy i nohavice by měly mít odpovídající délku. Hakama se zpravidla váže pod břicho (stejně jako obi), nohavice dosahují ke kotníkům, košiita (destička na zádech) je nad úrovní pásů. Průřezy na boku hakamy (matadači) neodhalují stehna nebo hůř spodní prádlo cvičícího. Přední strana hakamy bývá obvykle níž než zadní. Všechny pásy a šňůry (himo) musí být zavázané a upravené tak, aby nevisely volně ve vzduchu a nehrozilo omezení pohybu zbraně či některé části těla.
V některých budó se oblečení přizpůsobuje okolnostem. Někdy jsou vhodné kratší rukávy (manipulace s delší zbraní), jindy na uwagi je anebo naopak není mune himo (šňůrka na prsou). Pásek uvázaný na břiše bývá kratší a tenčí v moderních budó, zatímco staré školy často zachovávají tradici širokých a dlouhých pásů s masivním uzlem na zádech. Způsob vázání pásu a hakamy musel a musí umožnit dobrou manipulaci s mečem, který se zasouvá nalevo pod ně.
V některých disciplínách (aikidó, džúdžucu) se padá na břicho a hakama se tím stahuje či padá stále níž. Proto si ji cvičenec radši obleče o něco výš – podobné řešení se hledá tam, kde pod hakamou není pás (často při kendó) a hakama během cvičení sklouzne níž. Také ženy a dívky, kvůli odlišným tělesným proporcím, někdy hakamu, původně určenou pouze mužům, uvazují poměrně vysoko. Délka ke kotníkům je ale zachována.
Správné oblečení je dnes i věcí společenské etikety v budó, proto může být zdůrazněna také estetika a vnější vzhled jednotlivce. I proto je třeba oblečení po cvičení skládat. Vedle důrazu kladeného na kigurai (důstojnost, vznešenost), také budóka často reprezentuje své dódžó, takže se můžeme setkat s jednoduchou jmenovkou (nafuda, zekken) na určené části oděvu. Užití tohoto není všeobecným pravidlem – v naší rjúha například jmenovku na keikogi nepoužíváme (někdy bývá jméno vyšito vzadu na hakamě) – nejedná se ale o libovůli jednotlivce a snahu upozornit na sebe, odlišit se, jde o regule platné v konkrétním dódžó či organizaci.
Poznámka na závěr. Pokud k nám přijdete na návštěvu, zvažte, jestli je váš úbor vhodný. Jak bylo řečeno výše, (Šintó musó rjú) džódó se cvičí v hakamě a kabátku modré barvy (bez ohledu na délku cvičení nebo stupeň), jako host můžete mít hakamu modrou či černou, nevadí ani bílý horní díl oblečení, vhodný je ale bílý pás a oblečení bez nášivek, znaků a log. Cvičit můžete v oblečení z jiné disciplíny (džúdó, karate), ale i zde je vhodný bílý pás a čistý úbor bez nášivek.
Pokud takový nemáte, bohatě postačí tepláky a tričko.
Fotografie: Thomas Maier (5th European Koryu Bujutsu Convention, Hamburk 2017)